Jan Nepomuk Woldřich

(* 15. 6. 1834 Zdíkov na Prachaticku, + 3. 2. 1906 Praha)

- český geolog, paleontolog a archeolog

Woldřich patřil ke generaci nadšenců druhé poloviny 19. století, kteří pomáhali stavět základy české novodobé vědy a kteří zasvětili svůj život národní věci, což chápali jako nejvyšší poslání.

Po studiu na piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích pokračoval na vídeňské universitě studiem přírodních věd. Studium zakončil získáním doktorátu filosofie roku 1859.

Přestože vystudoval přírodní vědy, zajímal se již od mládí o historii a archeologii svého rodného kraje. To se mu nakonec stalo hlavní životní náplní. Svými archeologickými výzkumy přispěl nemalou měrou k poznání pravěkého osídlení jižních Čech, především svého rodného Českobudějovicka, okolí Týna nad Vltavou, Vodňan, Netolic, Volyně, Strakonic, Protivína a Písku.

Prozkoumal mnoho mohylových pohřebišť a hradišť. Významně se podílel na studiu diluviální fauny jižních Čech, paleolitu Čech a problematice megalitických staveb u nás. Jako první u nás dokazoval, že většinou tyto útvary nejsou žádnými záhadnými stavbami, ale mají vesměs přírodní původ.

Výsledky své práce publikoval v archeologických a přírodovědných časopisech ve Vídni, některé články i u nás, hlavně v Památkách archeologických, Českém lidu a Poutnících. Jeho nejdůležitější prací jsou Beitrage zur Urgeschichte Böhmens (5 dílů, MAGW 13, 14, 16, 19, 23, 1883-1893).

Roku 1899 byl Woldřich jmenován řádným profesorem geologie a paleontologie na pražské universitě, kde působil až do roku 1905, kdy se vzdal pedagogické činnosti a věnoval se zpracování archeologického materiálu.