František Pubal

František Pubal se narodil 28. října 1851 v Buku u Vimperku jako nejstarší ze tří dětí v rodině mlynáře Františka Pubala. Matka se jmenovala Anna Pubalová, mladší sestry Anna Aloisie a Aloisie Anna. Rodný dům Františka Pubala (číslo popisné 31), dodnes stojí, v současnosti je sídlem firmy Dřevo-palety VLK.

Po studiích teologie byl František Pubal roku 1874 vysvěcen na kněze a 25. června 1878 byl rozhodnutím hraběnky Nostitzové přidělen na faru v polabské obci Sluhy. Sem se přistěhoval 17. srpna 1878.

Páter František Pubal se nesmazatelně zapsal do historie tohoto regionu na středním Polabí nejen jako duchovní správce, člen obecního zastupitelstva a čestný občan, ale především jako autor významného historiografického díla - kroniky Sluzské. Ta zachycuje dějiny obcí Sluhy, Mratín, Velký Brázdim, Malý Brázdim, Nový Brázdim a Podháje od konce 10. století, o primární prameny se důsledně opírá od století šestnáctého. Na kronice pracoval páter Pubal celkem 13 let, od roku 1898 do roku 1911. Vyšla vlastním nákladem autorovým, tiskem Josefa Voctáře v Brandýse nad Labem. Dosud představuje jedno z nejvýznamnějších děl regionální historie a je stále užívána jako cenný zdroj informací.

Kronika sluzská ovšem není jen dílem historiografickým. František Pubal se v ní vyjadřoval také k aktuálnímu dění v obci, text obsahuje osobní úvahy, odkazy, poděkování apod.

Stejně cenný, i když veřejnosti téměř neznámý je deník pátera Pubala. Dochoval se jen jeho nedokončený opis pořízený Pubalovou služebnou Marií Kostkovu. Jde o jediný existující záznam – originál deníku nebyl v pozůstalosti nalezen. Tento deník představuje cenné autentické svědectví o životě polabských obcí v průběhu 36 let a o proměně postavení církve v tradiční venkovské společnosti. Ani v tomto případě ovšem nejde o prostý chronologický záznam událostí, nýbrž o dílo prokládané úvahami, zamyšleními, ale i řadou mučivých otázek bez odpovědí.

Z dalších písemných památek po otci Pubalovi víme o existenci sborníku písní a o rukopisném sborníku homilií. Sborník písní se doposud nepodařilo nalézt (pozůstalost byla z velké části ztracena), naopak o nevratném zničení sborníku homilií máme bohužel jistotu. Několik krátkých Pubalových textů se dochovalo v časopise Naše Polabí z dvacátých let 20. století.

P. František Pubal zemřel roku 1923 ve dvaasedmdesáti letech v Brandýse nad Labem, v nynější ulici Jiřího Wolkera. Pohřben je na hřbitově ve Sluhách. Za doby dvou totalitních režimů nebyl jeho odkaz s výjimkou historických informací z Kroniky sluzské připomínán, po změně společenských poměrů se jeho jméno začíná objevovat alespoň v regionálním tisku. Jako regionální osobnost figuruje v několika publikacích o středním Polabí, v celostátním odborné časopise „Společenskovědní předměty“ jsou publikovány výňatky z jeho deníku (III. ročník, č. 2, rok 2003). Jako literárně činná osobnost regionu je zařazen rovněž do doplňkové středoškolské učebnice literatury vydané gymnáziem Brandýs nad Labem. Stručný medailon Františka Pubala je také součástí dvou filmových dokumentů o regionu.