Poslední Rožmberkové

Zpracováno podle díla rožmberského archiváře, historiografa a knihovníka Václava Březana.

Jošt III. Z Rožmberka (*1488 + 1539) cítil povinnost zajistit fyzické pokračování rožmberského rodu, jehož budoucnost koncem 20. let 16. století visela na vlásku. Žádný ze čtyř bratří příslušníků jedenácté generace Rožmberků neměl potomka.

Jošt se oženil ve 41 letech roku 1529 s Bohunkou ze starobylého rodu Starhemberků. Manželství mělo krátké trvání, v roce 1530 se jim narodila dcera Anna (*1530 +1580 ) matka při porodu zemřela.

Jošt se oženil podruhé nevěsta patřila mezi družky královny Anny Jagelonské (manželky krále Ferdinanda I. Habsburského) byla to Anna z rodu svobodných pánů Rogendorfů. Za devět let trvání manželství mu Anna porodila 7 dětí. Ferdinand Vok (*1531 +1531), Alžběta (*1533 +1576), Oldřich IV. (*1534 +1535), Vilém (*1535 +1592), Bohunka (*1536 +1557), Eva (*1537 +1591), Petr Vok (*1539 +1611). Dva týdny po narození Petra, Jošt III. zemřel.

Vládu nad rožmberským dominiem a poručnictví nad Joštovými dětmi převzal jediný poslední dospělý Rožmberk Petr V. Pro neshody s ovdovělou Annou poslal Petr Annu k jejímu bratrovi do Rogendorfu. Děvčata a Petra poslal na vychování k tetě Anně Rožmberské z Jindřichova Hradce.

Vilém získal základy vzdělání, čtení a psaní, od domácího učitele v Českém Krumlově. Ve věku sedmi let byl poslán na dva roky do soukromé školy v Mladé Boleslavi, protože tato škola byla vedena v duchu protestantismu, což nebylo ve shodě s katolickým duchem na rožmberském dvoře, byl Vilém poslán v létech 1544-50 do Pasova, kde měl Biskup při své katedrále elitní vzdělávací ústav pro mládež z nejvyšších šlechtických kruhů.

Petr Vok se v době 1547 až 1557 vzdělával na rožmberském českokrumlovském dvoře spolu se svými bratranci, kde zastával funkci domácího učitele bakalář Gabriel Svěchinus a Jan Aquarius Soběslavský, mistr pražské university.

Petr V. se staral o zabezpečení lepší budoucnosti mladých Rožmberků, očistil majetek od finančních závazků a začal pro své synovce stavět palác na Pražském hradě. Před svou smrtí 1545 jmenoval v závěti (se souhlasem krále Ferdinanda I.) tři dočasné správce - poručníky pro sirotky po Joštovi. Jejich prvním úkolem bylo pořízení soupisu veškerého movitého majetku. Bezúhonnost a kontrolovatelnost hospodářských a finančních záležitostí měla být zaručena vedením účetních knih ve čtyřech exemplářích, každý poručník měl jedno vyhotovení a jedno zůstalo v českokrumlovské kanceláři. Podobně byla zabezpečena i pokladna uzamčena několika klíči, které po jednom vlastnilo několik osob. Po Petrově smrti se mohla Anna vrátit do Krumlova a vzít si k sobě svoje děti, kromě Viléma, který studoval v Pasově.

Milena Smolová, vedoucí muzea