Město Vimperk
Informační systém veřejné správy
Top občan 1Top občan 2Top občan 3Top občan 4Top občan 5Top občan 6

Ve škole, kterou dnes vede, chodila už do první třídy

Rozhovor s Dagmar Rückerovou, ředitelkou ZŠ T. G. Masaryka Vimperk

Narodila se ve Vimperku a je Vimperačkou každým coulem. Její babička pocházela ze známého sklářského a muzikantského rodu Hartauerů a prastrýc Andreas, tvůrce tzv. šumavské hymny, byl známý na obou stranách hranice. „Dá se říci, že naše rodina má v sobě vepsány dějiny Šumavy a zažila všechno dobré i zlé, co doba do tohoto kraje přinesla,“ říká Dagmar Rückerová. Jako žačka navštěvovala devět let stejnou školu, kde po absolvování pedagogické fakulty začala učit a kterou od roku 1999 také řídí. I když budovy zůstávaly stejné, název se několikrát změnil.  Od původní Masarykovy obecné a občanské školy přes 1. ZDŠ a Školu československo-sovětského přátelství až k dnešnímu ZŠ T. G. Masaryka Vimperk.

Chodila jste jako dítě ráda do školy?

Ano, měla jsem vždycky tuhle školu moc ráda. Samozřejmě, že jsem se někdy bála písemek a měla strach ze zkoušení, ale učení mě bavilo a chtěla jsem se sem jako učitelka vrátit. Když se mi tu po státnicích podařilo získat své první učitelské místo, byla jsem nevýslovně šťastná. Ani jsem si nedovedla představit, že bych šla učit někam jinam.

Jak moc se škola proměnila a co zůstalo stejné, porovnáte-li současnost s polovinou šedesátých let nebo s vašimi mladými učitelskými léty?

Každá doba si žádá svoje. Dnes je tady spousta věcí nesrovnatelně modernějších. Ještě pamatuji, jak ve škole v parku byla v každé třídě kamna, ve kterých se během vyučování topilo. Samozřejmě se také změnil způsob výuky. Dříve si učitel musel vystačit s tabulí a křídou, dnes, abyste děti zaujala, je třeba útočit na více jejich smyslů, než jen na sluch či zrak samotným výkladem. Mnohem více se také memorovalo. V současnosti se klade důraz na kreativitu žáků. Ale já zastávám názor, že i určitý dril je nutný. Aby děti mohly rozvíjet tvořivost, potřebují k ní nějaký základ, něco vědět. Mají-li třeba napsat pohádku o lese, těžko ji vytvoří bez znalosti lesa, zvířat, rostlin. Co se hodně změnilo, je vztah rodičů k instituci, ztráta respektu. Děti jsou v podstatě stejné, mají jen jiné možnosti. Řekla bych ale, že jsou mnohem více ve škole svázané pravidly, než jsme byli my. Pamatuji se, že když bývaly takové zimy, jako je letošní, jezdívali jsme na taškách po propojovacím schodišti mezi budovami školy. Pořádně jsme se při tom v parku vyřádili a vůbec nikdo neřešil, že bychom se mohli zranit.

A co zůstává i po všech změnách stejné? Duch téhle staré české školy. To, pro co ji mám už odmalička ráda.

Vystudovala jste obor český jazyk – hudební výchova. Ovlivnili vás v tomto kroku vaši učitelé?

Zcela zásadně. Jsem ráda za všechny kantory, kteří mně pomohli nasměrovat v životě tak, že moje práce pro mě byla i koníčkem. Nebyli to jen učitelé českého jazyka, dějepisu či fyziky na základní škole nebo gymnáziu, ale také moje učitelka klavíru a vedoucí tanečního kroužku v domě dětí. Vzpomínám v dobrém i na učitele, který mě donutil zvládnout matematiku tak, že jsem z ní potom na gymnáziu odmaturovala. Tenkrát patřil určitě k méně oblíbeným, ale s odstupem času mu děkuji, že mě donutil počítat.

Ještě jako učitelka a následně i v roli ředitelky jste na ZŠ T. G. Masaryka rozjela řadu projektů. Které z nich hodnotíte jako nejúspěšnější?

Úspěšné projekty mají smysl pro děti a jsou natolik dobře vnímány rodiči, že se do nich ochotně nějakým způsobem zapojí. Pokračujeme ve sportovní tradici této školy, výborně funguje spolupráce s oddíly a kluby a podpora sportování dětí a mládeže. Na druhém stupni máme tři hodiny povinné tělesné výchovy, pořádáme plavecký výcvik, týdenní pobytové lyžařské kurzy pro žáky sedmého ročníku a třídenní pro žáky prvního až čtvrtého ročníku. Zúčastňujeme se nejrůznějších závodů a soutěží. Samostatnou kapitolou jsou naše mimořádně úspěšné mažoretky – dvojnásobné mistryně světa. Sportování má pro děti smysl nejen po stránce fyzické, ale napomáhá také budování vzájemných vztahů, vede k zodpovědnosti vůči ostatním i k sebeuvědomění, učí překonávat překážky, přijímat prohry i vědomě reprezentovat.

Velmi dobré zkušenosti máme s projektem Škola nanečisto, při jehož realizaci nám výrazně pomáhají vimperské mateřské školy. Do této aktivity se s nadšením zapojují kromě budoucích prvňáků žáci osmých, resp. devátých tříd. Poprvé se setkají při pasování dětí na žáky školy, projekt pokračuje v 1. ročníku dalšími společnými aktivitami. Starší žáci si to vyloženě užívají a  prvňáčkům dodávají více jistoty ve školních začátcích.

Jste také autorkou dvou již tradičních veřejných akcí, které ZŠ T. G. Masaryka pořádá – Školní slavnosti a Rozsvícení vánočního stromu. Jak to začalo?

Ještě jako učitelka jsem za hluboké totality začala s Vánočním zpíváním. Z toho se postupně  vyvinulo Rozsvícení vánočního stromu s připraveným programem. Školní slavnost na konci roku, kterou jsme chtěli nějak hezky zakončit školní rok a ocenit děti s vyznamenáním, jsme původně pořádali v jídelně. Přišlo ale tolik lidí, že jsme se tam všichni nevešli. Tehdy můj manžel navrhl, proč neslavit venku na hřišti. Jenže tam jsme se zase obávali, aby děti měly při svých vystoupeních dost diváků, a tak jsme zorganizovali pochod mažoretek městem a rozdávali přitom pozvánky. Dosud je slavnost spojená s průvodem mažoretek a deváťáků, který přivede publikum na naše školní hřiště. Každá třída nacvičí nějaké vystoupení a nejstarší žáci předají štafetu svým nástupcům. Vydávají k tomuto účelu také školní časopis, který pak rozdají lidem. Líbí se mi, že se sem přijdou podívat nejen rodiče, ale třeba i bývalí žáci naší školy.

Co vimperské mažoretky? Stála jste u jejich začátků a prvních úspěchů. Ve své dceři Alžbětě jste si vychovala důstojnou nástupkyni, která už dvakrát svá děvčata dovedla na stupně vítězů při mistrovství světa.

Začalo to v tanečním kroužku domu dětí. Jako starší tanečnice jsme vymýšlely vlastní choreografie a tak se stalo, že jsme ve vypůjčených kostýmech zahajovaly Léto pod Boubínem. Neříkali nám mažoretky, ale krojovaná skupina. Mělo to úspěch a byly jsme pozvány do Budějovic na dožínky, a když jsme se líbily i tam, jely jsme do Prahy na Letnou. Tam ale to naše „buržoazní“ vystoupení odhalili a byl konec. V roce 1993 jsem mažoretky obnovila právě kvůli zmiňované Školní slavnosti. Do soutěže jsme šly poprvé o pět let později a v roce 2004 se již konalo Mistrovství ČR v mažoretkovém sportu ve Vimperku. Choreografie jsem si dělala sama. Dneska je to trochu jiné, existují pravidla a standardy, jimiž se musíme řídit. Jsem moc ráda, že moje dcera Alžběta věnuje svůj volný čas skupině nejstarších mažoretek a že se jí práce daří. A zároveň jsem ráda, že obě mé děti, Alžběta i Hanuš, si vybraly učitelství jako svou profesi. Ale zpátky k mažoretkám. Vedu nejmladší děti, little kadetky a kadetky. Občas bojujeme s názorem, že mažoretkový sport není žádným sportem. Kdo to ale zkusil, ví, že k úspěchu se i zde dostanete jedině přes vynaložené úsilí a dril jako v každém jiném sportovním odvětví.

V loňském roce byla po letech dokončena revitalizace interiéru v budově školy v parku. Letos by se měly dělat fasády a střecha. Jaký z toho máte pocit?

Půjde-li všechno dobře, tato školní budova bude v roce 2017 po devíti letech postupně prováděných stavebních rekonstrukcí a úprav kompletně opravená. Těším se na to, protože jde o nádhernou stavbu, která bude nepřehlédnutelnou dominantou parku i spodní části města u výpadovky k hranicím s Německem. Jsem ráda, že se podařilo objekt dostat pod ochranu památkářů a nebyly na něm díky tomu provedeny žádné necitlivé zásahy.

A škola v ulici 1. máje? Jaké úpravy se tam aktuálně plánují?

Druhá školní budova je novější, pochází z roku 1930. Byla otevřena s velkou slávou jako obrovský výdobytek české menšiny ve Vimperku. S rekonstrukcí ulice 1. máje bude nutné vybudovat nové napojení na kanalizaci a také nový přístup pro zásobování ke školní kuchyni. Chybí izolace, zdivo hlavně směrem k „Májovce“ vlhne, takže bude třeba upravit a doplnit systém odvodnění celé stavby. Střecha si vyžádá nové opláštění, neboť její eternitová krytina je ještě původní. Čeká nás také oprava či výměna většiny oken a dveří v budově. Už máme naštěstí hotové nové rozvody elektřiny, ale ještě třeba chybí opravit zdravotně technické instalace. Zrekonstruovaná je tělocvična a v současnosti se chystají úpravy jejího zázemí. V nejbližší době by měl být také dokončen projektový návrh na rekonstrukci školní kuchyně. Takže až ve škole v parku stavební kolotoč skončí, tady začne všechno nanovo.

Vloni jste oslavila životní jubileum. Co byste si přála?

Jsem už ve věku, kdy je důležité myslet na zdraví. Tak aby vydrželo a abych se nemusela příliš často setkávat s lidmi, kteří jsou závistiví. Závist je vlastnost, která plodí všechno další zlo. Takže dobré lidi kolem sebe i ve škole. Bez nich by nebyla dobrá škola ani dobrý život. Doposud jsem měla na dobré lidi ve škole i kolem sebe štěstí. A tak se můžeme všichni společně snažit o to, aby z žáků naší školy vyrostli lidé, kteří se umí postarat o sebe i o své nejbližší. Umí být s ostatními i sami, umí žít, smát se, umí se radovat, mají někoho rádi, chtějí správně jednat a neustále něco nového poznávat.

 

Irena Malotová

Město Vimperk (PR a propagace)


Kalendář akcí

<<   duben 2017   >>
Po 3101724
Út 4111825
St 5121926
Čt 6132027
 7142128
So18152229
Ne29162330

Automatický překlad